Děláš mi společnost často až do rána

Vzala sis na sebe podobu havrana

Havrana kterej se usadil na římse

Z něho mám obavy a jeho bojím se

A nejde o slova a nejde o rýmy

Hledám jen člověka toho co věří mi

Že to on a ne já třímá fest otěže

Že to on a ne já na krev mě pořeže

Vzpíráš se unikáš přitom tu někde jsi

V oknech se nehybně vzdouvají závěsy

A nejde o slova a nejde o rýmy

Hledám jen člověka toho co věří mi

Vzpíráš se unikáš nechceš být lapena

Zatím zníš jen jako důvěrná ozvěna

Bodáš mě do slabin tak jsi mě pobídla

A noc je propust co otvírá stavidla

Čekám zda přijde to anebo nepřijde

Stojíš mě jako vždy hodně sil neklide

Nikdy mě nešetříš nenecháš na mně nit

Kdybych tak občas moh sám sebe vyměnit

Vzpíráš se unikáš nechceš být lapena

Zatím zníš jen jako důvěrná ozvěna

Bodáš mě do slabin tak jsi mě pobídla

A noc je propust co otvírá stavidla