„Tahle smoukárna, to je ráj!“ říkal Jiří Obřízka,

„Ale už na to nemám síly, prodám ji, už žádná šichta.“

A tak Petr a Tomáš, známí jako Kláťa, koupili ten sen,

ale netušili, že ten ráj se brzy změní v denní stresový trén.

(Sloka 1)

Začalo to hezky, s plánem velkým,

„To bude podnik, co se stane světem celým!“

Ale přišli brigádníci, Robin, Kuba a Mates,

„Tohle je přeci práce snů,“ smál se každý z té práce.

Robin vždycky někde zalezlý s uhlíkem v ruce,

Mates spí vzadu, a bordel roste v té tuhé nuci.

Kuba na baru pije pivo jak kocour,

a venku zákazník brečí: „Tohle je business pokus nedomrlý tvor!“

(Refrén)

„To byla chyba,“ Petr vzdychá,

„Měl jsem to nechat Obřízkovi, smoukárna už vzdychá.“

Tomáš se přidává: „Proč tu všude vidím chaos?“

„Špatní brigádníci, zákazníci jak mor!“

(Sloka 2)

Jedna hvězda na Google recenzi přiletí:

„Dýmka byla studená, a pití stálo jak od Smrtky.“

„Kde je čistota?“ ptá se jiný host,

„A proč má Mates v puse víc uhlíků než váš kompost?“

A pak je tu Robin, vždycky na útěku:

„Dělám, co můžu,“ říká, zatímco si dává bublifuk k ledu.

Kuba? To je jiný případ zábavy:

„Já piju Radegast, nechte mě na pokoji!“ huláká na zákazníky.

(Refrén)

„To byla chyba,“ Petr vzdychá,

„Měl jsem to nechat Obřízkovi, smoukárna už vzdychá.“

Tomáš se přidává: „Proč tu všude vidím chaos?“

„Špatní brigádníci, zákazníci jak mor!“

(Most)

Peníze mizí, všechno jde dolů,

„Smoukárna nás stáhne, jako kolo v bahnu.“

A zákazníci, ti jsou taky k zlosti:

„Máte tu světlo, nebo sedíme v mlze v temnosti?“

„Už to stačí,“ říká Tomáš se vztekem,

„Tahle smoukárna nám k smrti bude peklem!“

Ale Petr se nevzdává, ač s úsměvem kyselým,

„To dáme, to zvládneme, snad… s brigádníky výjimečnými.“

(Závěr)

A tak smoukárna zůstává, i když s šrámy,

brigádníci hulí, zákazníci s dýmkami.

Petr a Tomáš, majitelé smutní,

snad jednou smoukárna z chaosu vzejde v slávu vlastní.